Zamotán úzel
myšlenek je
začátek a konec,
kde je ta poslední
naděje.
Žádná slova jen bujará představa
v tom tichý
křik a chladná únava.
Bolesti a trápení uvnitř jedné
osoby
však, že prý klid a samý klady!
Ačkoli pravda to
je,
to já vím
jen, kéž si s tím poradím.
Nejmenší
tušení on nemá
jak jen láska bývá slepá,
avšak miluji
jeho nadevše,
a on vždy vrazí nůž do duše.
Jak jen
smutek a bezmoc se dere,
když vím, že ztrácím své nebe.
Lhal
jsi a zklamal si mne
nezastáváš se mne ale sebe...
nezastáváš se mne ale sebe...
![]() |
| Můj milý ♥ |
![]() |
| Miluji |


