Tam kde význam není znám

Zamotán úzel myšlenek je

začátek a konec,

kde je ta poslední naděje.

Žádná slova jen bujará představa

v tom tichý křik a chladná únava.

Bolesti a trápení uvnitř jedné osoby

však, že prý klid a samý klady!

Ačkoli pravda to je,

to já vím

jen, kéž si s tím poradím.

Nejmenší tušení on nemá

jak jen láska bývá slepá,

avšak miluji jeho nadevše,

a on vždy vrazí nůž do duše.

Jak jen smutek a bezmoc se dere,

když vím, že ztrácím své nebe.

Lhal jsi a zklamal si mne
nezastáváš se mne ale sebe...

Můj milý ♥

Miluji

xx Veronika